pivovary ve Šluknově

historie    

 

 

Šluknovské pivovarnictví

 

Právo vařit a prodávat pivo patřilo ve středověku městům. Nebyl to úplný monopol, pivo si pro sebe a své lidi vařila vrchnost a ke škodě města si je vařili i faráři a větší sedláci.  Proto při zakládání a potvrzování městských privilegií bylo vaření a šenkování piva obsaženo jako výlučné oprávnění.

Šluknovským se této výsady dostalo v roce 1552 od Jiřího Šlejnice v listině, ve které jim současně prominul všechny poddanské povinnosti. V pivovárečném řádu vydaném o sedm let později bylo stanoveno 137 právovárečných podílů, rozdělených nerovnoměrně mezi měšťany (někteří měli až dva a půl podílu). Když v roce 1556 Jiří Šlejnic zemřel a šluknovsko-tolštejnské panství se dědilo mezi dědice, připadl Šluknov s okolními vesnicemi jeho synu Arnoštovi. První starostí měšťanů bylo nechat si od nové vrchnosti, která se usídlila v jejich městě, potvrdit svá dosavadní práva, mezi nimi především pivní monopol. Arnošt Šlejnic ještě v roce svého nástupu jim vyhověla potvrdil výsadu vařit pivo a šenkovat je v městském sklepě. Potvrdil také právo sladovat v panském mlýně za poplatek 6 grošů za jednu várku, dále pak svobodný nákup ječmene a obchod s ním i sladem uvnitř i mimo město. Nová vrchnost potvrdila svobodný obchod a výčep vína a právo pálit a prodávat kořalku s tím, že obyvatelé Šluknova jsou povinni kupovat uvnitř města tyto nápoje z městských zařízení.

Měšťané zprvu vařili pivo po domech. Za měřici sladu platili půl bílého groše, z mláta museli odevzdávat jednu měřici do společného fondu. Po vybudování společné pivní pánve se v jejím používání střídali za poplatek, který odváděli městu. Byla to primitivní výroba piva, ale přispívala nejen do měšců měšťanů, ale i do městské pokladny.

Brzy se však začalo projevovat to, co se v té době odehrávalo téměř na všech panstvích. Vrchnost začala městu závidět jeho příjmy z piva a hledala jak je převést na sebe. Arnošt Šlejnic, který neuměl hospodařit a brzy upadl do dluhů, odepřel v roce 1581 uznávat před patnácti lety velkoryse potvrzená městská privilegia, mezi nimi i šenkovat pivo a víno a svobodně obchodovat se sladem. Otevřel hospodu v samotném městě a ve vesnicích Císařský, Království a Rožany, kde začal prodávat vlastní pivo. Došlo ke sporu, který trval až do roku 1593. Pražský soudní dvůr městu starou výsadu přiznal. Šlejnic si stěžoval na své „buřičské poddané“ až u samotného císaře Rudolfa II., ale ani tam neuspěl. Spor se dostal v roce 1604 znovu do císařské kanceláře a byl ukončen až v roce 1610, kdy po smrti Arnošta Šlejnice jeho nástupce Albrecht právovárečné výsady Šluknovským uznal. Potvrdil je v roce 1657 i pobělohorský majitel šluknovského panství hrabě Mansfeld i když i on musel před tím s tvrdohlavými měšťany řešit mnohé sporné otázky, týkající se piva a solného obchodu. Společenství právovárečných měšťanů se časem stalo předmětem sváru i v samotném obyvatelstvu města, které žehralo na nezasloužené výhody plynoucí z vlastnictví podílů. V roce 1793 vznikl spor, který musely řešit guberniální úřady, ale nakonec 119 právovárečníků své pozice uhájilo.

V novodobém vývoji stará městská privilegia ztrácela na významu a spory mezi zámeckými pány a městskými právovárečníky přestávaly. Oba pivovary, zámecký s kapacitou 56 várek a městský s kapacitou 60 várek vedle sebe začaly existovat jako rovnocenné podniky. Před více než sto lety vyráběly dohromady ročně 30.000 hektolitrů piva. Bylo to jen o málo méně, než tehdy činila roční výroba nového velkého pivovaru v Podmoklech, vybaveného moderním technickým zařízením.

Zámecký pivovar a sladovna Grumlet A. Šluknov

Fungoval v letech 1512 - 1977, výstav byl zhruba 10 000 hl. V letech 1948-1977 součástí firmy Severočeské pivovary n.p., závod Děčín - provoz Šluknov. Pivovar vyráběl mj. světlý ležák Sprevar 12o , pivo 10o světlé.

Měťanský pivovar Šluknov

Pivovar sloučen se Zámeckým pivovarem kolem roku 1900, definitivně zrušen roku 1917. Dosahoval výstavu zhruba 5 000 hl.